Velká část obyvatel zemí globálního severu žije stále ještě v časech relativního blahobytu, i když začíná být stále očividnější, že čelíme mnohačetným krizím zde.

S covidem jsme si připomenuli hrozbu epidemií, s válkou na Ukrajině pak narůstající nebezpečí ozbrojených konfliktů, a atomového konce. Jaderní vědci už několik let upozorňují na to, že jsme nikdy v historii nebyli tak blízko jaderné katastrofě. Prudce se zvětšují globální nerovnosti, s nimiž se zvyšují pocity nespravedlnosti, klesá důvěra a sílí extremismus. To vše je posilováno růstem cen a inflace. Kromě toho jsme svědky dezinformačních kampaní, jaké lidstvo v historii nezažilo. Společnost je rozdělená, narůstá pravděpodobnost válek.

Jako by to nestačilo, stále viditelněji kolabují planetární ekosystémy. V květnu 2019 překročilo lidstvo hodnotu 415 ppm CO2 v atmosféře. Naposledy, když zde bylo tolik CO2, na jižním pólu rostly stromy, hladiny oceánů byly o 20 metrů výš a bylo o 3–4 °C tepleji. To bylo před 5,3–2,6 miliony let (zde). Člověk tenkrát ještě neexistoval. Hranice pro udržení života, jak ho známe, je 350 ppm CO2. Ta byla překonána již v roce 1988. V roce 1989 předpověděla OSN katastrofu v případě, že se tématu klimatických změn nebudeme věnovat.

Situace je velmi vážná.

V historii to byly často knihy, které v časech krizí otevíraly oči, propojovaly lidi a ukazovaly cestu dál. V PeopleCommu věříme, že obzvlášť v době záplavy lží a cíleného přemalovávání skutečnosti na jiné barvy v médiích a na internetu, jsou knihy opět tím, kde se lze dobrat podstaty problémů a hledat řešení. Jsme přesvědčení, že knihy jsou stále ještě tím, co nás dokáže z aktuální složité situace vyvést.

Ve světě chybějí vize, jak se z této slepé ulice vymotat. A pokud se v bohatých zemích vůbec nějaká zrodí, zpravidla se spoléhá na ekonomický růst, a hlavně technologie, které za nás, podle autorů, všechny trable vyřeší. Bohužel tomu tak není – slepá víra v technologie jen zrychluje naši cestu do záhuby.

Lidé si jsou odcizení a znesváření nejenom proto, že žijeme v systému, který většinu ožebračuje a štve jednoho proti druhému, ale především proto, že jsou od sebe oddělení. Většina z nás nezná ty, kteří vypěstovali, co jíme, ušili, do čeho se oblékáme a vyrobili věci, kterými se obklopujeme. Položky dennodenní potřeby často obletí planetu, než se dostanou k nám domů, to vše s devastujícími dopady pro planetární klima. Mnozí neznají ani své sousedy. Místní ekonomika je často tak rozbitá, že lidé mohou doma pouze přespávat – za prací, nákupem, vzděláním dětí a volným časem musejí odjíždět jinam. V této odcizenosti a atomizaci je snadné lidi rozdělit a hýbat jimi jako figurkami na šachovnici. 

Máme-li mít nějakou šanci, ekonomickou globalizaci je třeba vyvážit lokalizací. Z posedlosti ekonomickým růstem je nutné přehodit výhybku na nerůst. Potřebujeme znovu-vynalézt principy dobrého života. Je nutné znovu začít žít tam, kde většina lidí pouze bydlí. 

PeopleCommu vydáváme a šíříme knihy, které nám samotným otevřely oči, vysvětlují podstatu problémů doby a ukazují možnosti, jak se těmto problémům postavit. Pokud věříte v totéž co my, pomozte nám je šířit.

Děkujeme!

Tomáš Hajzler 
Peoplecomm