Knihy vydáváme a šíříme proto, že jsou stále ještě tím, co může změnit svět. Proto v závěru každé naší knihy najdete také odkaz na „Příručku pro kolibříky“, k jejímuž sepsání nás inspirovala následující bajka:

Hoří les. Všechna zvířátka už utekla a zdržují se v bezpečné vzdálenosti u řeky. Jediný kolibřík ještě létá od řeky k lesu, se zobáčkem plným vody, kterou pak pokaždé vypustí na hořící les. Ostatní si klepou na čelo a říkají: „Co blbneš? Vždyť to nemá cenu!“ Kolibřík se na ně ale jenom podívá a řekne: „Dělám, co můžu.“

Jsme první generace, která na vlastní kůži pocítila vliv změny klimatu. Zároveň jsme poslední generace, která s tím mohla (možná stále ještě může) něco udělat. Jenomže, snad aby nebyla nuda, vedle klimatického kolapsu, čelíme ještě hned několika dalším, podobně nebezpečným krizím. Hrozba, že během krátké budoucnosti skončí život Homo Sapiens tak jak jsme ho znali, je naprosto reálná.

Z uvědomění toho, co nám hrozí, je velmi snadné propadnout depresi. V jedné české pohádce se naštěstí zpívá: „... dělání všechny smutky zahání.“ A my tak víme, že nejlepším lékem na úzkost a žal je něco dělat. Tak jako ten kolibřík.

Sami ale nic nezmůžeme. Změny je třeba udělat především na systémové úrovni. Historie nás učí, že k těmto velkým změnám docházelo tak, že se spojili jednotlivci, kteří si následně vynutili změnu systému. V tomto smyslu se každý kolibřík počítá a platí, že čím více nás bude a hlavně čím lépe se propojíme, tím větší šanci na změnu (a také na přípravu na dobu po kapitalismu) máme. V mnoha aktivistických kruzích se říká: "Nepropadejte smutku ani lhostejnosti. Zapojte se do komunity." 

Co dělat jako občan?

Hannah Arendtová, německá  historička a filozofka (1906 - 1975) napsala o moderní společnosti toto: "Cílem toho neustálého lhaní není to, aby lidé věřili lži. Cílem je zajistit, aby už nikdo nevěřil ničemu. Lidé, kteří nedokážou rozlišit mezi pravdou a lží se už nedokážou rozhodnut mezí tím, co je správné a co špatné. Takoví lidé, zbavení moci přemýšlet a usuzovat, bez toho že by to o sobě věděli, a že by se pro to rozhodli, jsou zcela podřízeni moci lží. S těmito lidmi je pak možné si dělat, co chcete." 

Co s tím? 

Přestat sledovat, co pro nás vybírají algoritmy na sociálních sítích a zcela se vyhnout „sledování zpráv“. Moderní „zprávy“ nejsou informace, jejichž cílem je pomoci nám se lépe orientovat a dobře žít. Moderní "zprávy" jsou mocenský nástroj, jehož cílem je nás ovládat. 

Jeden ovlivňujeme druhého, a tak největší dopad má, pokud se pro své okolí staneme inspirací – tedy když budeme dělat to, co nás opravdu naplňuje, co nám jde a v čem tak můžeme mít na své okolí největší vliv. Nutnou podmínkou pro to je ale znovu-napojení se na svůj vnitřní zdroj, na sebe sama. Nejefektivnějším způsobem k tomu je, už přes sedm tisíc let, meditace.

Je podstatné držet se toho, co se radí pasažérům v letadle, totiž nasadit masku nejprve sobě. Pouze pokud budeme zdraví, spokojení a plní energie, můžeme dlouhodobě dělat něco i pro své okolí a pro celek.

O co lépe se nám podaří nastavit si život mimo všeobecný "krysí závod", o to lépe se můžeme věnovat co nejlepšímu naplnění své úlohy.  Ten, kdo to umí s dětmi, ať se věnuje dětem, kdo umí organizovat lidi, ať nás organizuje, kdo miluje půdu, ať jde hospodařit, kdo programuje, ať svou dovednost využije k propojení a obohacení ostatních, kdo má sílu založit obchůdek u sebe v obci, ať ho založí, "influenceři" ať využijí svou slávu, schopnosti a fanouškovské sítě k prosazení potřebných změn.

Jak svého času pravil Petr Uhl: “Plnohodnotný život je ten, který je věnován zlepšování společenských poměrů.” Aby byl život kompletní, kdo může, je třeba se zapojit i do věcí veřejných. Jason Hickel (autor knihy Propast) radí toto: "Každý dnes může přispět mnoha různými způsoby, ale základ je jasný: Vstoupit do odborů, pracovat na vytvoření masově podporované eko-socialistické strany a zapojit se do anti-imperialistické solidarity." Julian Assange radí toto: “Učte se, jak svět skutečně funguje. Zjistěte si, co se skrývá za fasádou "demokracie" a za řečmi politiků "o boji s autoritářskými režimy, s terorismem a jiným rádoby zlem". Pak se spojte s ostatními do některého z hnutí, které je blízké vašemu srdci."

"Ze všeho nejvíc potřebujeme, aby začaly vznikat autentické eko-socialistické politické strany, tj. strany, které skutečně zastupují zájmy nás běžných lidí a zachování života na Zemi a jejichž vizí je, že jednou vybudujeme skutečně demokratickou společnost na planetě, na které bude možné život udržet.", Jason Hickel 

Všichni zaměstnanci by měli vstoupit do odborů a aktivně se zapojit do vyjednávání o důstojných podmínkách zaměstnání. 

V neposlední řadě, každý občan je zpravidla i sousedem. Každý z nás může udělat řadu věcí pro to, aby se z cizích sousedů znovu stali lidé známí a blízcí, kteří si mohou a chtějí pomáhat. Jednoduše - bez toho, že bychom se znovu propojili, se nám změny nepodaří.

Co dělat jako rodič?

Hlavním úkolem rodiče je dát dítěti do života zdravé základy. Pokud chceme vychovat zdravého, netraumatizovaného, šťastného člověka, který bude platným členem lidské společnosti, měli bychom se pokusit o čtyři základní věci: 

1) co nejklidnější těhotenství
2) pokud možno přirozený porod
3) výchovu v prostředí minimálně třech milujících dospělých, z nichž je, v prvních 3 - 5 letech, alespoň jeden vždy k dispozici, aby o dítě pečoval
4) optimálně čtyři roky kojení (Zdroj: Mýtus normálnosti)

To nejdůležitější pro splnění těchto čtyř podmínek je, kromě ekonomického zajištění, především žít tam, kde bydlíte, tj. pečovat o vztahy v rámci své pokrevní rodiny a sítě sousedů tak, abyste doma byli opravdu doma a dítěti tak zajistili, co nejpřirozenější prostředí. 

Můžete-li, nabídněte svou pomoc místní škole, školce či komunitnímu centru. Můžete uspořádat přednášku pro děti o nějakém vašem zájmu, vést kroužek, pomoct se školní zahradou, nastartovat klub spřátelených rodičů a sousedů nebo se zapojit do dalších mimoškolních aktivit. Škola se tak může stát přirozeným magnetem pro lidi z obce nebo ze čtvrtě a může vám pomoct vytvořit skutečný domov. Mluvte s učiteli, řediteli i ostatními rodiči o tom, jak školu změnit z přípravky konformních dělníků v místo, kde děti žijí se vším všudy, kde se skutečně rozvíjejí a připravují na výzvy budoucnosti. Pokud taková škola v místě vašeho bydliště chybí, potom ji na principech sebe-řízeného vzdělání založte nebo najděte někoho, kdo má na něco takového odvahu.

Co dělat jako zákazník?

Nakupujte ideálně jen to, co potřebujete. A když už nakupujete, potom u (skutečně) místních drobných podniků (viz např. zde). Totéž doporučujte svým sousedům a přátelům. Velmi funkční variantou jsou hromadné nákupy pro rodinu (např. zde), sousedy, přátele a/nebo kolegy. Pamatujme však na to, že kupování nových věcí je až poslední možností, jak získat, co člověk potřebuje.

Co dělat jako podnikatel?

Podnikejte, jak nejlépe dokážete. Začněte tím, že si zodpovíte svoje „Proč?“ Zaměřte se na to, jak můžete svým podnikáním přispět ke zlepšení života a k řešení hrozeb, kterým čelíme, ideálně tak, abyste propojili a obohatili lidi, jichž se vaše podnikání dotýká. Mějte na paměti, že každé podnikání skládá účty pěti entitám: zákazníkům, zaměstnancům, komunitám, kde podnikáte, planetě a vlastníkům. Sdílejte, v čem se vám daří, abyste se stali inspirací pro ostatní. Pokud se dostanete do potíží, řekněte si o pomoc: zákazníkům, fanouškům, zastupitelům, sousedům. Více viz Manifest Slušné firmy.

Co dělat jako celebrita?

Pokud jste veřejně známá osobnost, využijte svého vlivu, moci a/nebo peněz k podpoře občanských hnutí a výše navrhovaných aktivit. Bojkotujte obory, které devastují planetu a lidské životy, jako jsou fosilní průmysl, rychlá móda a další. Postavte se green-, good- a jiným washingům, které zakrývají skutečnou podstatu problému, odvádějí naši pozornost a plýtvají drahocenným časem. Podpořte vznik a rozmach eko-socialistických stran. 

Díky a držme si palce.

Tomáš Hajzler

Verze CZ/SK 5.0
Únor 2025