Krize, do níž se svět dostal, nám už řádně buší na dveře. Přesto v zemích globálního Severu jsme – v době, kdy píšu tyto řádky – stále ještě udržováni v iluzi blahobytu a relativního klidu. 

Prudce se zvětšují globální nerovnosti. Čím více se rozevírají nůžky, tím více narůstají pocity nespravedlnosti, frustrace a bezmoci a s těmito pocity sílí volání po vládě pevné ruky. Žurnalistika byla vystřídána plnokrevnou mocenskou propagandou. S masakrem v Gaze a po zveřejnění tzv. Epsteinových souborů se dokonale obnažily globální struktury moci. To, co před námi bývalo skryto, nyní vidíme jako z první řady v kině. Víme, že žijeme ve světě, v němž si nejsme rovni. Životy bílých lidí se cení více než životy lidí snědých. Víme, že jsou státy, jejichž vlády mohou vraždit, plenit, a přesto zůstanou beztrestné. Zjišťujeme, že zdánlivě svobodné státy jsou ve skutečnosti vazalské a že státy odmítající podřídit se tomuto systému zneužívání moci musejí počítat s tím, že na ně budou uvaleny sankce, případně budou bombardovány, bude v nich ustavena loutková vláda a/nebo jejich území bude zabráno.

Vedle této hluboké sociální krize čelíme i krizi ekologické. Vědci definovali devět planetární mezí, v nichž je třeba udržet lidskou aktivitu, pokud chceme Zemi uchovat pro člověka obyvatelnou. Zkraje roku 2026 bylo překročeno už sedm z těchto mezí, a neděje se nic, co by „kolaps ekologický“ zastavilo, nebo aspoň zpomalilo. Naopak, všeobecná destrukce se zrychluje. Lidstvo připomíná stále rozhádanější gangy, jež spolu bojují na Titaniku, který byl navíc jedním z gangů unesen, a náraz je již na dohled.

Podle renomovaného časopisu atomových vědců (Zdroj: Bulletin of Atomic Scientists) jsou aktuálně nejpalčivější tyto čtyři hrozby: kolaps ekosystémů, riziko atomového konce lidstva, astronomický nárůst majetkových nerovností a s tím související vzestup autoritářství a velkých válek, nekontrolovaný vývoj umělé inteligence v rukou úzké skupiny oligarchů.

Jak k tomu došlo? Žijeme v kapitalismu, v systému, v němž o způsobu využívání vzácných zdrojů rozhoduje úzká vrstva nejbohatších. Aby se kapitalismus nezhroutil, musí růst. Proto vlastníci investují do toho, co jim přinese zisk a růst (zbrojení, fosilní průmysl, jednorázovost, plánované zastarávání, průmyslové zemědělství, rychlá móda, marketing…), a nikoliv do zlepšování života (místní potraviny bez pesticidů, dostupné bydlení, obnovitelná energie, dostupná veřejná doprava…). Kromě toho je zde systém (smluv a institucí, tzv. korporátní globalizace), který nadnárodním korporacím zajišťuje výhodnější podmínky a likviduje místní podniky. To dohromady je příčinou výše uvedených krizí (více zde).

V příčetném světě by světoví „lídři“ neměli řešit nic jiného než uvedené hrozby. Místo toho však většina z nich dál jen posluhuje zájmům skupiny skutečných vládců, jimž jsou podřízeni: zamlžuje pravý stav věcí, oddaluje nutné změny a naši pozornost odvádí k zástupným konfliktům a malichernostem s cílem společnost rozdělovat a tak ji ovládat.

Co s tím? Kapitalismus, v němž pár jedinců rozhoduje o všem podstatném, potřebujeme nahradit ekonomickou demokracií, tj. systémem, kde o využití zdrojů a o tom, co se bude produkovat, rozhodují všichni demokraticky. Systém korporátní globalizace posilující moc mocných potřebujeme nahradit ekonomickou lokalizací sloužící nám všem ostatním. Je třeba zastavit investice do všeho, co způsobuje destrukci, a začít investovat do toho, co udržuje a regeneruje život. 

Nikdy v historii nebyli lidé tolik odcizení jako dnes. Neznáme ty, kteří vypěstovali, co jíme, kteří ušili, do čeho se oblékáme, a kteří vyrobili věci, jimiž se obklopujeme. Položky dennodenní potřeby často obkrouží planetu, než se dostanou k nám, to vše s devastujícími dopady na planetární ekosystémy. Mnozí neznáme ani své sousedy. Místní ekonomika je často tak zničená, že lidé doma pouze přespávají – za prací, nákupem, vzděláváním dětí a volným časem musejí odjíždět jinam. Jsme zcela odpojení od zbytku přírody. Máme-li mít nějakou šanci, korporátní globalizaci je třeba nahradit lokalizací. Z posedlosti ekonomickým růstem, tj. z non-stop financializace života a investování do toho, co nás zabíjí, je nutné přehodit výhybku k uspokojování potřeb lidí, při respektování limitů planety. Potřebujeme znovu objevit principy dobrého života. 

V moderní historii to byly knihy, které v časech krizí otevíraly lidem oči, propojovaly je a ukazovaly cestu dál. V PeopleCommu věříme, že v době astronomického nárůstu propagandy, nerovností, chudoby a pošlapávání mezinárodního práva jsou naučné knihy – více než kdy v minulosti – místem, kde se lze dobrat skutečné podstaty problémů a kde lze hledat řešení. Jsme přesvědčení, že k (r)evoluci se potřebujeme především pročíst.

V PeopleCommu vydáváme a šíříme knihy, které mají (r)evoluční potenciál, a to jak na osobní a rodinné, tak na komunitní, obecní, národní i globální úrovni. Pomozte nám je šířit.

Děkujeme!

Tomáš Hajzler 
Peoplecomm

Více viz: Přednáška "Knihy v čase krize" o tom, že knihy jsou stále ještě tím, co může změnit svět